Historie Jitřenky

Počátky biografu na Semilsku sahají až na samý začátek dvacátého století.

Už 1.prosince roku 1900 přijelo do Semil kočovné kino Josefa Kouckého. Představení se konalo pod starou lípou na Komenského náměstí a pravděpodobně to bylo úplně první představení, které měli možnost semilští zhlédnout. V době, kdy byl ještě biograf v plenkách, se promítalo v různých hospodách a sálech, které byly vždy zaplněny nadšenými diváky, s úžasem sledujícími kratičké veselé scénky, zobrazované kmitavým a často přerušovaným obrázkem.

Život městského kina nebyl jednoduchý a cesta ke stálému biografu zdlouhavá. Domek čp.49 se dvěma místnostmi a komůrkou stával v místech, kde se dnes nachází městské kino. Původními majiteli byli obuvnický mistr Jan Flekna a jeho manželka, porodní asistentka.

V roce 1902 koupil domek truhlář Boleslav Nyč. V jeho držení domek stále měnil vzhled a po pěti přestavbách a přístavbách během sedmi let by ho už nikdo nepoznal. Po poslední rekonstrukci měl dům sedm obytných místností, rozlehlou truhlářskou dílnu a sklad. Stálými investicemi se však Nyč finančně vyčerpal, na jeho živnost byl v roce 1913 uvalen konkurz a dům tak přešel do majetku peněžního ústavu.

V roce 1914 přišlo obecní zastupitelstvo s nápadem vytvořit stálý biograf a jako provozovatele městského kinematografického podniku schválilo Jana Šíra. Téhož roku uzavřel Jan Šír s peněžním ústavem smlouvu o koupi domu čp.49 a zahájil rekonstrukcí budovy na městský biograf vlastním nákladem. V roce 1916 však od smlouvy s městem odstoupil, neboť Semily do této doby nezískaly licenci na provoz kina a Šír se tak dostal do existenčních problému. Dalším provozovatelem městské ho kina se stal František Kousal, ruský legionář, který v důsledku válečného zranění zcela oslepl. Ještě před získáním licence uzavřel s vážně nemocným Janem Šírem ústní dohodu o koupi domu se zatíženým biografem a 6.prosince 1919 mu zemská politická správa vydala na provozování biografu licenci. Kousal se snažil kino odkoupit, avšak byl nemajetný a na koupi neměl pro středky. Počítal však bezpochyby se státní podporou, a proto si vyjednal roční odklad pro zaplacení kupní ceny. Nezklamal se. Značnou částkou mu vypomohl Státní úřad pro péči o válečné poškozence a Pomocný výbor legionářský při ministerstvu národní obrany, navíc získal půjčku z legionářského fondu. Tato pomoc byla spojena se závazkem, že bude biograf udržovat v dobrém stavu a že jej nesmí bez souhlasu zmíněných organizací prodat, směnit nebo zatížit hypotékou. Protože však ani tyto nemalé prostředky k zaplacení nemovitosti nestačily, přispěl svým vkladem do podniku kinooperátor Antonín Cekr.

V listopadu 1919 si objekt biografu prohlédla komise okresní politické správy. V protokolu konstatovala, že jde o zděnou, lepenkou krytou budovu, v níž je sál s projekční komorou a strojovnou, vestibul šatny, sociální zařízení a bytová jednotka. V sále vytápěném kamny bylo v té době 234 sedadel a na jeho levé straně i dvou stupňové pódium pro stojící diváky. Dynamo poháněné benzínovým motorem zajišťovalo dodávku elektrického proudu pro projekci a osvětlení. Komise uložila Kousalovi provést v biografu některé menší úpravy, zejména odstranit pódium. Povolila však zvýšit náhradou počet sedadel na 301 přistavením nové řady při zadní stěně sálu a doplněním každé řady o tři místa, s výjimkou řady u kamen. Komisionelním šetřením 19.března 1920 bylo ověřeno, že Kousal předepsaným podmínkám vyhovil a provozovna s názvem Bio Jitřenka byla schválena k užívání.

Zahajovací představení se konalo 25. března 1920. Promítání zpestřoval z počátku klavírními improvizacemi Karel Cerman, samouk neznalý not. Pak byli pro hudební doprovod k němým filmům získáni houslista Alois Michalec a klavírista Jan Tomíček. V roce 1927 převzal vedení kina Václav Polák, který se o něj vzorně staral. V roce 1928 byl biograf dokonce označen za nejlépe vedený v mladoboleslavské župě.

V roce 1929 nastává éra zvukové ho filmu, a tak v roce 1931 začala i přestavba Bia Jitřenka na zvukové kino. Přestavba kina a jeho vybavení, o němž někteří tvrdili, že je na místní poměry až příliš přepychové, byla ukončena za tři měsíce a 29. září 1931 bylo kino schváleno jako způsobilé k užívání. Přestavbou bylo získáno šest obytných místností a sál o roz měrech 27,4 x 13,1 m se 491 sedadly v parteru a 111 sedadly na galerii. Aby i diváci v Semilech mohli vidět filmy na širokém plátně, došlo v roce 1957 k rekonstrukci jeviště a promítacích kabin. Naše město tak získalo druhé širokoúhlé kino v okrese. Začátkem roku 1960 se začalo s novou, tentokrát generální přestavbou budovy, kdy ze starého kina nezbylo téměř nic jiného, než stěny velkého sálu. Přestavba trvala tři roky. V té době byl náhradní provoz zajištěn v malém sále na radnici. Provoz v novém kině byl slavnostně zahájen 3. února 1963. Návštěvnost v moderní budově, která navíc získala potřebný malý sál, hned od počátku stoupla z dřívější ho průměru 80 000 na 130 000 diváků za rok. Rekordní návštěvnost byla zaznamenána v roce 1966, kdy se návštěvou 140 000 občanů umístilo kino na třetím místě ve Východočeském kraji. V roce 1968 bylo dosaženo nejvyšších tržeb 646 tisíc korun. V kině fungoval také dlouhá léta Filmový klub, který se tradicí a aktivitou řadil k nejlepším v kraji. Za socialismu muselo kino plnit i výchovný plán strany, a tak se povinně promítaly sovětské filmy a filmy sloužící komunistické propagandě.

Kino v Semilech sloužilo i v porevolučních dobách, stále zřetelněji se na něm však začal projevovat hlodající „zub času ". Kino neprodělávalo zásadnější opravy, také filmový průmysl začal v České republice stagnovat, zejména po nástupu soukromých televizí a videorekordérů. V devadesátých letech už kino doslova volalo po rekonstrukci, avšak marně. Dosloužilo technické vybavení a předimenzovanost kina z dřívějších dob se stala neúnosnou, a tak 30.prosince 2003 ve 20.00 hodin odehrálo kino své poslední představení. Po závěrečných titulcích promítací stroj zhasl, aniž by bylo jasné, na jak dlouho.

V lednu roku 2004 rada města uzavřela kino pro nezpůsobilost k provozování a začalo se hledat náhradní řešení provozu, leč marně. Avšak Jitřence přesto svitla nová naděje studie architekta Švancera řeší novou tvář kina moderním způsobem. Technická stránka provozu je dokonce řešena natolik kvalitně, že semilští občané mohou získat nejmodernější kino v Libereckém kraji. Bio Jitřenka tak dostalo šanci vstoupit do své další pětaosmdesátky nové, modernější a v nádheře, která odpovídá době jeho největší slávy.

Snahy o oživení Jitřenky dostaly zásadní impuls v roce 2006, kdy se stala rekonstrukce tématem voleb a zvítězilo uskupení, které jeho obnovu v multifunkční kulturní stánek navrhlo.

Termíny podání žádostí o dotace byly šibeniční, proto práce na přípravě projektu začaly takřka okamžitě. Bylo zřejmé, že kapacita 500 diváků je neudržitelná a zbytečná. Proto jsme hledali další možnosti využití objektu, které ho doplní a dají mu další hodnotu. Sešli jsme se několikrát s občany a jako ideální kombinaci došli po diskuzích k umístění 4K – kina, kavárny, knihovny a kluboven. Našli jsme architekta Rosu se zkušeností projektování kin a pustili se do přípravy projektu. Termíny podání žádostí o dotace byly neúprosné  - první zprávy říkaly, že na přípravu projektu od studie po stavební povolení máme jen 6 měsíců. Jednání s vlastníky okolních nemovitostí bylo seriózní leč složité. Přesto se podařilo žádost o dotaci v termínu předložit. Bohužel jsme skončili o necelé dva body pod 70-ti bodovou hranicí úspěšnosti.

Najednou jsme byli zase na začátku. Bez peněz. Přemýšleli jsme o tom, že bychom projekt realizovali za vlastní prostředky. Hledali jsme možné zlevnění. Našli jsme. Ale jen v řádu procent. Projekt jsme proto přihlásili znovu o dotaci. A kupodivu dostal tentokrát, v podstatě stejný projekt, bodů více než 90 a stal se nejlépe hodnoceným projektem v Libereckém kraji. Dotace byla poskytnuta ve výši 70% a projekt byl v rámci Regionálního operačního programu vybrán jako projekt pilotní a díky tomu podpořen v rámci administrace.

Vrhli jsme se do přípravy soutěže. Byla tvrdá, nejlepší, v tomto případě nejnižší, nabídku podala firma BAK – výběrové řízení od zadání po smlouvu i s dodatky si můžete prohlédnout na internetových stránkách města.

V červnu 2009 jsme v rámci semilské poutě vyklidili sál a pro 350 diváků naposledy promítali. Pomocí dataprojektoru z osmé řady. Kino bylo plné zajímavých předmětů, na přelomu července a srpna jsme vyhlásili jejich rozebrání. Staré kino tak v mnoha semilských domácnostech žije nadále. Odpočívej v pokoji, stará Jitřenko.

Po 13-ti měsících rekonstrukce, měsíc před plánovaným termínem, bez navýšení ceny nad cenu předpokládanou rozpočtem, firma BAK předala budovu hotovou. Kino má 117 míst, je vybaveno špičkovou zvukovou i zobrazovací technologií, 3D promítání je samozřejmostí. Kavárna poskytuje 60 míst, své klienty pohostí nejen obligátní kávou ale i dalšími pochutinami – crepés, dortíky, zákusky, úsměvy. Své místo našla i knihovna, které už nepostačovaly současné prostory. Vznikl tak unikátní projekt propojující vzájemně se doplňující provozy, které společně dávají celému objektu další rozměr a kvalitu. 

Slavnostní předání veřejnosti se konalo dne 2.10.2010 v 14 hod za hojné účasti semilských občanů a obdivovatelů Semil.